Kapela BlueGate hraje od roku 1997, prošla několik změnami v sestavě, ale jejím tahounem je zpěvačka a baskytaristka (manželka Míši Leichta) Ilon Leichtová. Protože toho kapela v poslední době spoustu vyhrála, domluvili jsme se s Ilon na rozhovoru, ve kterém bychom mohli probrat hlavně to soutěžení.
Pojďme si pro začátek udělat inventuru toho, co a kdy jste už vyhráli:
Tak začalo to rokem 2006, kdy jsme získali Portu, byl to její poslední ročník ještě v Jihlavě, následující rok jsme zvítězili v Čáslavi na Banjo Jamboree a letos jsme to završili cenou na festivalu Zahrada, kterou je Krtek.
To je celkem impozantní výčet, máte v plánu ještě v soutěžení pokračovat?
(Smích) Nevím, jestli mi do toho kluci půjdou, ale já jsem rozhodně typ soutěživý, takže uvidíme. Možná zahraniční soutěže, to je pro nás zatím pole neorané.
Můžeš ty soutěže nějak porovnat? Myslím hlavně co se týče podmínek pro muzikanty, úrovně poroty a hlavně následného dopadu na popularitu kapely.
Budu mluvit o třech zmíněných. O zisku Porty rozhodla porota, ve které zasedli výborní muzikanti a hlavně lidi, kterých si moc vážíme, byla to obrovská radost. Samozřejmě bohužel v té době prožívala Porta krizi, takže návštěvnost nebyla valná. Ale mohli jsme si říct: "Máme Portu!". Pevně věřím tomu, že se jí v Řevnicích, v překrásném lesním divadle podaří obnovit zašlou slávu a nebo, a to je v dnešní době naprosto dostačující, fungovat jako hojně navštěvovaný festival. Na Banjo Jamboree nás zvolili jak diváci, tak porota, tam to pro nás byla veliká čest! Sám víš, že bluegrassové publikum je jedno z nejnáročnějších. Tam se přiznám jsem snad měla i trému, chvilku.a těšili jsme se do Holandska. Pak přišla letošní Zahrada. Nedá se to popsat stručně, celý to trvalo pro nás 3 dny, během kterých jsme šestkrát hráli, z toho dvakrát na hlavní scéně.byla to zkrátka euforie!! Po prvním soutěžním dnu už pořadatel věděl, že jsme získali naprosto nejvíc hlasů, takže máme Krtka, my jsme se to dozvěděli až na vyhlašování, nakonec v celkovém hlasování jsme skončili na mís tě druhém.
Považujeme to za vrchol soutěžení, zvlášť proto, že hlasovali diváci na největším festivalu v této zemi. Z konkurzu jsme postoupili jako jediná bg kapela a dotáhli to až do vítězství. Svědčí to o tom, že lidi tento žánr zajímá a chtějí ho slyšet. Tyto ceny mi pomáhají při zajišťování koncertů pro kapelu, máme díky tomu větší prestiž, a pro pořadatele je to svým způsobem i záruka kvality. Celkově nás to nakopalo dopředu.
Jako vítězové předkol Banjo Jamboree jste si zajistili místo na celoevropském festivalu EWOB v Holandsku. Jaký jste měli pocit z hraní pro Holanďany?
V Holandsku to bylo tak zvláštní. Nejvíc mě překvapil věkový průměr publika, myslím tím vysoký. Byli ale úžasní, tolik pozornosti se u nás málokdy vidí. Do koncertu jsme dali všechno, měli jsme důkladně připraven anglicky zpívaný repertoár. Dneska ale třeba vím, že jsme to vyhrotili zbytečně, největší úspěch měla naše vlastní česká píseň. Pokud se nám podaří se do Holandska vrátit, budeme určitě víc prezentovat vlastní věci.
Co vás v nejbližší době čeká?
Pracujeme na materiálech na novou desku, chtěli bychom jí natočit v příštím roce. Vypadá to nadějně, i konstelace uvnitř kapely je příznivá. Podzim bude ve znamení klubových hraní a zkoušení. Čekají nás 2 vánoční koncerty a po Novém roce jedinečná akce v Nízkých Tatrách, která se jmenuje Muzikantský kemp a tam se moc těšíme.
A na závěr jedna rodinná otázka: jak stíháte s Míšou oba hraní a péči o potomka Bertíka. Kdopak pomáhá?
Pokud to jen trochu jde, beru Bertíka s sebou, většinou tam, kde je to pro děti alespoň trochu vhodný a vracíme se ten den zpět. On je muzikantský dítě a je to pro něj naprosto přirozená věc, že táta s mámou jezdí o víkendu "do práce". Vydatně pomáhají moji rodiče, jsem jim za to vděčná. Máme jednu velikou výhodu, tatínek je profesionální muzikant, takže je přes týden pořád doma, myslím, že si to oba pořádně užívají!
Díky za rozhovor!
Já děkuju ...
P.S.: www.bluegate.cz
Petr Brandejs